Najdete zde rozhovory s lidmi, kteří se věnují, někdy i několik desítek let, zlepšování ústavní péče v České
republice. Ne slovy, ale opravdovými skutky a každodenní prací. Ústavní péče prošla od sametové revoluce
velkou „revolucí“. A to především díky lidem, kteří v nich pracovali a pracují. Domovy se mění na domovy
rodinného typu. Nejenom názvem, ale především rozdělováním dětí do menších skupinek a snahou, aby o každou z
nich pečoval, jak muž – „strejda“, tak žena – „teta“. Děti jsou více zapojovány do každodenních prací
přípravy jídel, praní či úklidu. Ke každému z nich se snaží domov přistupovat individuálně. Obětaví
vychovatelé se jim snaží poskytnout láskyplné prostředí pro jejich růst a rozvoj. Každé dítě je jedinečné a
zasluhuje si individuální přístup. Proto se zaměřují na rozvoj jejich silných stránek, podporují jejich
zájmy a pomáhají jim překonávat překážky. Jejich cílem je na jedné straně budovat domácí prostředí, ve
kterém se děti budou cítit dobře a bezpečně. Na druhé straně snaha připravit je na samostatný život a
umožnit jim dosáhnout svých snů.